PUBLIKACE NAŠICH ČLENŮ


*  Klimatická změna a její vliv na systém ochrany a prevence povodní a sucha

    (Ekolist 4.6.2020)

*  iHNed.cz Komentář Ivana Obrusníka z 24.3.2020

 Krizové zákony máme už dlouho. Nebyly ale správně a včas využity.

Prožíváme krizovou situaci globálního rozměru, se kterou jsme se doposud ještě nesetkali. O to více je potřeba na ní reagovat rychle a adekvátně současným podmínkám s využitím krizových zákonů (přijatých v roce 2000) a všech možností, které nám dávají. Jejich využití již několikrát prokázalo svou užitečnost zejména při velkých povodních (2002, 2006 a 2013). Nyní jsme však svědky toho, že při zasažení koronavirem nebyly tyto zákony včas a správně využity, což patrně přispělo k opoždění a snížení efektivnosti některých důležitých opatření (zajištění ochranných pomůcek, testů na koronavir atd.).

Osobně mne zneklidnilo zejména pozdní vyhlášení stavu nouze, které již 2. března správně požadoval vicepremiér a ministr vnitra Hamáček. Včasné vyhlášení stavu nouze při tak rozsáhlé a nebezpečné krizové situaci bylo zcela na místě. Umožnilo by provádět opatření, která za "normálního stavu" nejsou možná. Navíc následně došlo i k opožděnému zřízení Ústředního krizového štábu (ÚKŠ). Podle statutu ÚKŠ, platného až do 15.3.2020 (sic), svolává vláda po vyhlášení stavu nouze ÚKŠ a jeho předsedou se automaticky stane ministr vnitra. Ovšem u této krizové situace to proběhlo pozdě a zcela jinak. Vláda na svém zasedání v noci v noci z 15. na 16. března nejprve usnesením č. 213 změnila statut Ústředního krizového štábu a poté rozhodla, že jeho předsedou bude náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula, nikoliv ministr vnitra.

Celý tento postup vypadá účelově s cílem zabránit tomu, aby se řízení ÚKŠ ujal ministr vnitra J. Hamáček (který není členem ANO). Pokud by to bylo podle dřívějšího statutu ÚKŠ, předsedou by se stal ministr vnitra Hamáček, který by řídil rozsáhlou činnost ÚKŠ s využitím velkého potenciálu rezortu vnitra a náměstek ministra zdravotnictví Prymula by mu zajišťoval odbornou a především epidemiologickou činnost. Bylo by to tak mnohem efektivnější. Dopadlo to jinak a byli jsme tak svědky opožděného vyhlášení nouzového stavu i svolání ÚKŠ podle narychlo pozměněného statutu. Obojí nebylo ku prospěchu efektivní reakci na šíření a dopadů koronaviru na občany ČR.

Je škoda, že i během naprosto výjimečné a nebezpečné situace došlo k prosazování politických zájmů většinové vládnoucí strany ANO na úkor menšinového vládního partnera ČSSD. Škodou je i to, že do činností v takto závažné situaci je málo zapojována opozice. Přesto doufám, že při řešení rozsáhlých zejména ekonomických dopadů koronavirové krize bude politická rivalita snížena na minimum a naléhavá opatření budou dělána souhlasně jak ve vládnoucí koalici, tak i s projednáním s opozicí a její podporou.

Ivan Obrusník

předseda Českého národního výboru

pro omezování následků katastrof


Příspěvek ke globální problematice omezování následků katastrof

Ing. František Ohem, poradce v ŽP

Cílem tohoto článku je seznámit čtenáře s problematikou omezování následků katastrof (ONK). Mám za to, že tento pojem není moc známý a v podstatě se o něm nepíše. Snažím se to trochu napravit a uvést některé souvislosti s krizovým řízením.

Možnosti dílčího legislativního řešení ONK lze najít v systému prevence závažných havárií uvedeného v zákoně 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií (PZH ) způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi, nutně však v těsné souvislosti s krizovým zákonem a krizovým řízením.

Definicí výrazu katastrofa je celá řada a proto vzhledem k nejednotnému výkladu je nutné uvést, co se za katastrofu považuje (uvádí se většinou jako mimořádná událost). Ve Wikipedii je stručně psáno, že "Katastrofa je událost, která nastává v důsledku lidské nebo přírodní činnosti a ničivě postihuje přírodu nebo společnost. Jedná se o nečekanou událost velkého rozsahu, která negativním způsobem pozměňuje předchozí stav prostředí." Ve Wikipedii je dále uvedeno 32 typů možných katastrof, přitom v ČR jich připadá v úvahu přiměřeně méně. Používaný pojem mimořádná událost je ale příliš obecný a nejednoznačný.

K vlastní problematice: Usnesením vlády o Analýze hrozeb pro ČR z dubna 2016 bylo uloženo generálnímu ředitelství HZS aktualizovat metodiku pro sestavení typových plánů (TP) po rezortech jako výchozího dokumentu pro jejich sestavení. TP stanoví typové postupy, zásady a opatření pro řešení konkrétního druhu krizové situace dle uvedené Analýzy hrozeb. Byly vypracovány TP pro 23 typů krizových situací a vytypovaná nebezpečí s nepřijatelným rizikem, pro které lze důvodně předpokládat vyhlášení krizového stavu. Byly vypracovány TP pro 23 typů krizových situací. Metodika HZS určuje jejich strukturu, obsahové náležitosti a způsob zpracování a má zajistit jednotný postup při zpracování TP v rámci krizového řízení. Vlastní TP jsou zahrnuty do dokumentů typu "Zvláštní skutečnosti" a nejsou pro veřejnost k dispozici. Údaje a závěry z TP byly zahrnuty do krizových plánů krajů a následně celé ČR, mj. s přehledem možných zdrojů rizik a analýz možného ohrožení.

Další postup je dán krizovým zákonem, jehož nositelem je HZS. Pod jeho vedením byly provedeny analýzy rizik v krajích. Zvláštní pozornost byla věnována hrozbám, které byly v Analýze rizik v ČR vyhodnoceny jako nepřijatelné. Tato oblast je řešena v krizovém zákoně.

Domnívám se, že řešení problematiky omezování následků katastrof (ONK) je v tomto spektru rizik (hrozeb). Samozřejmě zde má významnou a nesporně hlavní roli HZS, který je hlavní složkou IZS při mimořádné události (MU) a krizovém řízení. Je to však velmi obtížná role a myslím, že je v naší tak trochu společnosti podceňována. Civilní ochrana na rozdíl od ostatních evropských států u nás hraje vedlejší roli.

Novelou krizového zákona se situace v HZS zhoršila přesunem některých povinností z krajských úřadů (KÚ). U některých MU mají hlavní roli jiné složky IZS . Pokud se týká MU v rozsahu katastrofy, mělo by být cílem dotčených orgánů (MV a MŽP) zavedení systému, který bude v maximální možné míře eliminovat dopady mimořádných událostí a vytvářet podmínky pro zvládání a minimalizaci jejích případných následků. Pokud se týká MU v rozsahu katastrofy tak by mělo být cílem dotčených orgánů (MV a MŽP) zavedení systému, který bude v maximální možné míře eliminovat dopady mimořádných událostí a vytvářet podmínky pro zvládání a minimalizaci jejích případných následků. Katastrofě v podstatě nelze předejít, ale lze předcházet jejich následkům - viz zákon o PZH Jen pro ilustraci lze uvést, že v seznamu TP je z 23 typů MU u 9 z nich uvedeno, že by způsobily následky "velkého rozsahu" a z názvu vyplývajícího rozsahu. Ovšem pojem "velký rozsah" nikde není formulován a mám za to, že je nutno to řešit.

Složky IZS, vlastníci toků, provozovatelé nebezpečných zařízení a další by měly zajišťovat především ochranu života a zdraví lidí a ochranu a životního prostředí. Pokud je mi známo tak nejsou vůbec řešeny dopady synergických účinků nebo kumulaci dopadů MU, resp. katastrofy. Relativní možnosti řešení dle systému PZH jsou opatření v zónách havarijního plánování, tj. území, kde jsou občané (příroda a majetek) bezprostředně a výrazně ohroženi. Nutno konstatovat, že zde srovnání ONK a PZH je přece jen problematické, u PZH lze totiž přenášet odpovědnost, úkoly a provedení preventivních opatření na provozovatele ohrožujícího zařízení. Přírodní katastrofy nelze ve značné míře ovlivnit a prevenci (omezení) dopadů musí řešit stát a jeho orgány, nejen orgány IZS. Nelze však opomenout i omezení dopadů komunitami a také občany samotnými. Při narůstajícím počtu MU, jejich průběhem a rozsahem, synergií nebo kumulací dopadů je řešení takových reálných případů nutno akutně řešit.

Legislativní řešení musí přijít urychleně, vláda a její orgány si nemohou dovolit neřešit to.

Není přece možné, aby se některé zákony (jako např. novela Vodního zákona s instrukcemi pro případy sucha) schvalovaly i 6 let. To znamená, že se musí co nejdřív připravit nový zákon o omezení následků katastrof nebo dodatek zákona o PZH či dodatek krizového zákona. Vláda musí uložit příslušným ministerstvům urychleně připravit podklady pro uvedenou legislativu bez ohledu na standardní a neúměrně dlouhé postupy ve státní správě. Viz současná situace s pandemií koronaviru. Každá rada je sice drahá, avšak při spolupráci schopných, obětavých a rozumných lidí (kteří u nás jsou) lze následky této katastrofy alespoň více omezit. Použití výrazu jako je připravenost nebo předcházení nebo prevence je zcela irelevantní.

U nás jde o situace v souvislosti se vznikem mimořádné události nevojenského charakteru jako např. živelní pohromy, havárie a nehody velkého rozsahu, ohrožení demokratického zřízení, chodu hospodářství nebo základních lidských práv a svobod, ohrožení veřejného pořádku nebo při jiném rozsáhlém ohrožení životů a zdraví, majetku a životního prostředí, které přímo nesouvisí se zajišťováním obrany ČR před vnějším napadením. Musíme alespoň rámcově definovat, jaké důsledky katastrofy lze předpokládat

Povinnost ochrany obyvatelstva a samotná příčina vzniku MU velkého rozsahu je zaměřena na zmírňování důsledků konfliktů mající jak vnitrostátní, tak mezinárodní charakter. Proto je logické, že mnohá opatření jsou silně centralizovaná a založena na činnosti státu. Dlouhodobé zkušenosti ukazují, že je důležité reagovat a především komunikovat o možných rizicích přírodních katastrof směrem k široké veřejnosti. Je zde široká škála nástrojů pro vedení vzájemného dialogu s důrazem na podílení se veřejnosti na vlastní sebezáchraně. Dalším nástrojem, který lze považovat za platný je přesvědčení obyvatelstva, že všichni mohou být zachráněni.

Zdroje a prostředky složek IZS však mají své limity a v případě, že havárie nebo katastrofa bude rozsáhlejší nebo bude trvat příliš dlouho, pak je důvodný předpoklad, že složky IZS logicky nebudou schopny všem bezpečnost zajistit. Zde je nutné připomenout, že odpovědnost za pomoc sebe sama má každý člověk sám za sebe. Dalším principem je princip decentralizace, kdy v případě, že si občan není schopen sám pomoci, pak přichází na řadu komunita, obec a kraj. Není však vyřešeno, jaká by byla při MU role občana a komunit a jejich odpovědnost. Celý systém pomoci pak končí u starosty obce a o odpovědnosti také samotných občanů se prakticky vůbec neuvažuje, a proto někdy dochází k nedorozuměním na obou stranách. Prostředkem k tomuto cíli je právě komunikace o rizicích, tj. i výměna informací, vědomostí a postojů mezi zúčastněnými.

Na závěr uvedu definici pojmu hybridní hrozba jako analogicky použitelný příměr. Jedná se o soubor různých nátlakových a podvratných činností a konvenčních i nekonvenčních metod, které mohou různí státní i nestátní aktéři koordinovaným způsobem využívat k tomu, aby dosáhli konkrétních cílů. Nástrojem těchto hybridních hrozeb mohou být masivní dezinformační kampaně a využívání sociálních médií k propagandě nebo k radikalizaci. Zdá se, že to s naším tématem nesouvisí, ale i při katastrofách je třeba rovněž řešit potenciální slabá místa nejdůležitějších infrastruktur, dodavatelských řetězců a společnosti. Stávající struktura kritické infrastruktury kde je možná hybridní hrozba je velmi podobná krizové situaci velkého rozsahu. Situace bývá akutní v souvislosti se vznikem mimořádné události jako např. živelní pohromy, havárie velkého rozsahu, ohrožení demokratického zřízení, chodu hospodářství nebo základních lidských práv a svobod, ohrožení veřejného pořádku, narušení státních hranic migrační vlnou velkého rozsahu nebo při jiném rozsáhlém ohrožení životů, zdraví, majetku a životního prostředí.

V těchto případech bude nutné jednání o improvizovaném systému pomoci armády. Pravidla této spolupráce, si myslím, nejsou nastavena. Dobrým příkladem v oblasti katastrof je činnost FBI na VŠB-TU Ostrava.

Budiž nám ponaučením příčiny, průběh a následky výbuchů ve Vrběticích z evidentní viny soukromých subjektů. Nikdo nebyl potrestán a 500 mil Kč na likvidaci škod se uhradilo z prostředků státu!!! V souladu s Rámcovou úmluvou o omezování rizika katastrof 2015 - 2030 z japonského Sendai [1] se měl do roku 2020 "výrazně zvýšit počet měst a lidských sídel, které přijmou a budou realizovat integrované politiky a plány na podporu začleňování, účinného využívání zdrojů, zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se těmto změnám, odolnosti vůči katastrofám a vypracovat a realizovat komplexní řízení rizik katastrof na všech úrovních". Což se nestalo.

Aktuálně k současné pandemii způsobené koronavirem lze uvést:

Samozřejmě nebylo možné předpokládat, že propukne pandemie v takovém rozsahu. Přesto lze předpokládat, že pro základní řešení lze použít a snad byl Pandemický plán pro chřipku z r. 2011. Je v něm uvedena definice pandemie chřipky od WHO, Je charakterizována jako šíření pandemického viru v komunitách v alespoň 2 zemích jednoho WHO regionu a alespoň v jedné zemi z dalšího WHO regionu. Je zřejmé, že tato definice zdaleka necharakterizuje událost, která u nás nastala. Jen pro úplnost - TP mají být aktualizovány každé 4 roky, ale nezjistil jsem, zda se tak stalo. Nelze nikomu vyčítat, že jsme na to nebyli připraveni, zvlášť když pandemie nebyla za dveřmi, ale už v domě a i u sousedů. Na takový průběh a rozsah je těžké být připraven a bohužel jsme připraveni nebyli. Všichni víme z medií, jak to dál probíhalo a ještě probíhá. Nastalo soupeření politiků o svoji prezentaci (volby), media chtěla především "poutavé až skandální příběhy" a občané postupně přestávají věřit ve správný průběh realizace nutných opatření. Lze říct, že taková událost má již nyní katastrofální následky a jedná se tudíž o katastrofu se vším všudy.

Úsloví říká, že štěstí přeje připraveným. Při jeho aplikaci nutno přiznat, že se jedná o neštěstí. Nedůslednost v připravenosti, i když možné jen částečně, osobní prezentace, někdy i poplašné zprávy a nevůle ke spolupráci, rozdělení společnosti atd. si vybírají svoji daň.

[1] Sendai Framework for Disaster Risk Reduction 2015 - 2030, UN DRR, Ženeva 2015