AKTUALITY Z ČR

* Povodeň v září 2024 v Česku

Předběžná zpráva Vyhodnocení povodně v září 2024

Tuto podrobnou zprávu k velké povodni v září 2024 vydalo ČHMÚ společně s ministerstvem životního prostředí v dubnu 2025. Zpráva shrnuje poznatky z povodně, která měla velké negativní dopady na zasažené území ČR. Hladiny řek v některých oblastech přesáhly úroveň 100leté vody a někde byly i vyšší než při velké povodni v roce 1997. Pozitivním poznatkem z této povodně bylo dobré fungování přesného a současně včasného varování z ČHMÚ, které výrazně ovlivnilo rychlou reakci integrovaného záchranného systému i občanů v zasažených oblastech. Přesto byly škody na infrastruktuře a majetku obrovské, vyšší než 70 miliard Kč. Řada zasažených obcí ještě stále pokračuje při obnově staveb a infrastruktury, i když se život většinou již vrátil do normálních kolejí. Povodeň také ukázala, že na tak velké povodně se musíme ještě lépe připravit, a proto bude třeba pracovat na dalším zlepšování protipovodňových opatření úroveň prevence i v souvislosti s rostoucími dopady změn klimatu a nárůstu frekvence i rozsahu meteorologických extrémů vedoucích k povodním a také suchu.

Celou zprávu je možné stáhnout:

Přínos ČHMÚ k úspěšnému zvládání povodně 2024

Letošní povodeň zasáhla velkou část naší země a je srovnatelná s povodněmi v roce 1997 nebo 2002. Letošní povodeň ukázala dobrou připravenost všech složek systému IZS, orgánů veřejné správy i občanů. K úspěšnému zvládání letošní extrémní povodně značnou měrou přispěl svými kvalitními a včasnými výstrahami i Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Uznal to i ministr životního prostředí Hladík, premiér Fiala, řada odborníků i "obyčejných" občanů.

Zatěžkávací zkouškou pro výstražnou službu ČHMÚ i prakticky pro celý stát byla velká povodeň v roce 1997. K dosažení současné vysoké úrovně výstražné služby počasí prošel ČHMÚ dlouhým vývojem, z něhož zmíním pouze několik milníků.

Klíčové byl dlouholetý vývoj a nasazení meteorologických modelů pro stále přesnější předpověď a postupné prodlužování předstihu výstrah na srážky. Data z nich by pak měla vstupovat do modelů hydrologických pro předpovědi vodních stavů. Bohužel, v roce 1997 neměl ještě ČHMÚ k dispozici hydrologické srážko-odtokové modely pro říční toky na Moravě a Slezsku, takže předpovědi a výstrahy neměly ještě dostatečnou přesnost a předstih. Pro předpovědi srážek měl ČHMÚ pouze krátce k dispozici funkční model počasí ALADIN s rozlišením 15 km, počítaný v té době na superpočítači v Méteo France. Data z modelu na 48 hodin dopředu byla posílána meteorologickým službám středoevropských zemí včetně ČR. Od roku 1998 se model ALADIN počítá několikrát denně přímo na superpočítači v ČHMÚ. Vývoj modelu ALADIN stále pokračuje v rámci společného projektu služeb středoevropských zemí s Francií. Proto vycházely letošní povodňové výstrahy již z ALADINa s výrazně lepším rozlišením cca 3 km a to až na 72 hodin dopředu! Důležité jsou kromě ALADINa i výstupy z globálních modelů počasí, které umožňují předpovědi až na 10 dnů, ale jsou méně přesné. Snaha ČHMÚ získat zejména výstupy z takového modelu z Evropského centra v Readingu po povodni 2002 vedla k oficiálnímu připojení ČR k tomuto centru v roce 2001.

Ovšem výstrahy a reakce na ně při povodni 1997 byly limitovány i řadou technických a dalších problémů. Data byla posílána pouze po telefonních linkách a v neposlední řadě byly ještě poměrně malé zkušenosti se vstupováním data z modelů meteorologických do modelů hydrologických, jejichž výstupy jsou nutné pro zvládání povodně na tocích a pro konečné konkrétní výstrahy pro uživatele (podniky Povodí, veřejná správa, privátní sektor a v konečné fázi i pro jednotlivé občany). Musím však zdůraznit, že hlavním problémem v roce 1997 bylo nejasné řízení činností a kompetence jednotlivých resortů a institucí v době povodně i nedostatečné spojení mezi jednotlivými částmi krizového řízení.

Lepší reakci na povodeň v roce 2002 umožnilo využití krizových zákonů a integrovaného záchranného systému (IZS). ČHMÚ se stal nedílnou součástí celého systému krizového řízení včetně členství ředitele ČHMÚ v Ústředním krizovém štábu. Obdobně tomu bylo i v krajích, kde se do krajských krizových štábů (postupně) dostávali ředitele poboček ústavu. Podobně byl ČHMÚ zastoupen i v povodňových komisích, které na klíčové výstrahy a informace z ČHMÚ spoléhají.

#  Informace ČHMÚ o hydrometeorologických aspektech povodně v září 2024

*  Aktuality z oblasti krizového řízení ve zdravotnictví

Ve dnech 11. a 12. září se v Uherském Hradišti konala Konference CrisCon – Krizové řízení a řešení krizových situací, organizovaná Fakultou logistiky a krizového řízení Univerzity Tomáše Bati, která je tradiční akcí v rámci ročních událostí věnovaných bezpečnostní problematice ve zdravotnictví.

Této konference se aktivně zúčastnil člen ČNV ONK ing. Václav Fišer ze Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje, p.o. (fiserv@zzsjmk.cz; fiservaclav@seznam.cz).  Přednesl následující příspěvek, jehož abstrakt přinášíme:

Abstrakt:

Ochrana měkkých cílů je neoddělitelná od zajištění bezpečnosti státu. Musíme takto nazírat také na ochranu poskytovatelů zdravotních služeb. Je oprávněně očekáváno, že zdravotnictví toho bude schopno v potřebném rozsahu i za mimořádných událostí a krizových situací a že je k tomu připravováno a připraveno.

Ale je zdravotnictví připraveno a je k připravenosti vedeno? Je namístě uspokojení, že cvičení i skutečné zásahy integrovaného záchranného systému k řešení mimořádných událostí s hromadným postižením na zdraví byly zatím zvládnuty? A co ochrana prvků kritické infrastruktury, aktuálně pouze operačních středisek Zdravotnických záchranných služeb krajů? Existuje vůbec bezpečnostní politika rezortu zdravotnictví?

Dále uvádíme celý text přednášky:

1 Úvod:

Předně je třeba hned na počátku uvést, že důvodem příspěvku není potřeba vědeckého zkoumání příčin neuspokojivého stavu ochrany měkkých cílů ve zdravotnictví. Neznamená to přitom, že hlubší zkoumání příčin zjevně neuspokojivého stavu, konstatovaného i Nejvyšším kontrolním úřadem (1), nepotřebuje vědecký přístup. Naopak! Kritické zkoumání problému, které je podstatou vědeckého přístupu je nutné, má-li být popis srozumitelný, objektivní, argumentovatelný a hlavně jestli má poskytovat východisko pro řízení žádoucí změny. Jen to nesmí zůstat v akademickém šuplíku jako obvykle.

Zde však "jen" poukazujeme na problém a k tomu si vystačíme s mnohem nenáročnějším postupem. K relevantnímu závěru stačí číst předpisy a dokumenty, které jsou problematice ochrany měkkých cílů věnovány a konstatovat splnění či nesplnění uložených povinností.

2 Zdravotnické zařízení jako měkký cíl.

V první řadě si musíme uvědomit, že to, co má být chráněno, nejsou stavby ani jejich zařízení, ale jejich osazenstvo! Alespoň to takto jasně vyplývá ze základních dokumentů ochrany měkkých cílů, jako je především Koncepce ochrany měkkých cílů 2017 – 2020. (2) Osazenstvo přitom tvoří všichni, kteří se v objektu nacházejí. V případě zdravotnických zařízení tedy jednak odborný personál – zdravotnický i nezdravotnický či jinými slovy zaměstnanci poskytovatelů zdravotních služeb a jednak současně také pacienti, hospitalizovaní i ambulantní!

V definování účelu ochrany měkkých cílů (dále jen "OMC") je skryt důvod, proč se v základních dokumentech hovoří ve vztahu ke zdravotnictví konkrétně jen o nemocnicích (můžeme chápat i lázních a jiných zařízeních poskytujících lůžkovou, ale i jen ambulantní zdravotní péči) a ne o zdravotnické záchranné službě (ačkoli jejím úkolem je vlastně také ochrana životů a zdraví osob?). Úkol k OMC uložený ústřednímu kompetentovi, ministerstvu.

vnitra, totiž vychází z vládních usnesení o boji proti terorismu (jako především (3)) přes optiku očekávaných následků v rozsahu mimořádné události velkého rozsahu a osazenstva pracovišť záchranek jsou z tohoto pohledu početně nevýznamná (na jedné straně jednotlivé výjezdové posádky plus pacient a na druhé straně personál řídících úseků včetně operačních středisek) jakkoli se individuálně subjektivně přirozeně bráníme na tento způsob pohledu přistoupit. Vždyť vyřazení i jedné posádky či několika posádek v rámci výjezdového stanoviště nebo dokonce útok na operační středisko citelně ohrozí schopnost poskytovatele pokrýt službou podle zákona celý region. U ochrany operačních středisek je zde víceméně spoléháno na to, že jejich ochrana je (má být) zabezpečována přes jinou linii, kterou je zde např. ochrana prvků kritické infrastruktury.

Zatím však bylo hovořeno jen o jedné poloze problému útoku na osazenstvo řekněme prostoru koncentrované odborné zdravotní péče a tou je postavení osazenstva obecně jako oběti útoku. A tato poloha je převažující ve směru uplatňovaných opatření. Jsou totiž orientována především na řekněme technická opatření, mající za účel především včas identifikovat hrozbu (potenciálního útočníka), varovat před ní osazenstvo, aktivovat opatření pasivní ochrany (jako ukrytí, zneprůchodnění přístupů apod.) a přivolat pomoc (zpravidla Policii ČR). Jenže účelem OMC/zdravotnického personálu musí být také ochrana schopnosti tohoto personálu poskytovat zdravotní službu – ať už postiženým útokem na měkký cíl samotný anebo obyvatelstvu spádového území obecně? Vždyť s výjimkou velkých měst s více nemocnicemi žádné další adekvátní zdravotnické zařízení, schopné alespoň dočasně plně převzít péči za vyřazenou kapacitu, v běžném dosahu nebývá. Co se týká ztráty úrovně kvality/odbornosti poskytovaných služeb pak mohou být pro území až fatální a to i dlouhodobě. A právě tato skutečnost by měla být pro řídící management zdravotnictví přímo burcující k vysoké aktivitě na úseku OMC. Zatím to však i vzhledem k závěrům Nejvyššího kontrolního úřadu z roku 2021/2022 vypadá, že ve zdravotnictví se buďto spoléhá na splnění účelu OMC prolínáním s jinými oblastmi bezpečnosti (a pokud možno organizovaných mimo zdravotnictví) anebo jaksi dosud ani nedošlo k pochopení smyslu obsahu základních dokumentů dotčenými orgány. Tomu ostatně odpovídá i dlouholetá pasivita ústředního správního úřadu pro zdravotnictví, tedy ministerstva, na úseku bezpečnosti, potažmo krizového řízení. Dokladem je absence komplexní bezpečnostní politiky rezortu, jakkoliv je tvorba a odpovědnost za realizaci takovýchto politik jednou ze základních kompetencí každého ministerstva, zdravotnictví nevyjímaje. (4)

3 V čem je "jádro pudla"

Za poněkud nestručným vstupem se pojďme podívat, co by tedy měla zdravotnická zařízení/nemocnice a orgány veřejné správy pro OMC dělat? Jako ostatně v každém jiném sektoru života je i v oblasti OMC třeba vycházet z právního prostředí, což ostatně zdůrazňuje i samotná Koncepce OMC v části 4. (2) Nu a shodně s koncepcí bohužel dojdeme k závěru, že žádná zvláštní norma řešící specificky OMC prostě neexistuje. Pro formulaci a provádění opatření k zajištění ochrany OMC je třeba si vystačit s obecnými právními instituty, z nichž lze dovodit, co si vlastně mohou provozovatelé nemocnic k zajištění své bezpečnosti vůbec dovolit, k instalaci jakého bezpečnostního režimu jsou oprávněni. Od analýzy vlastního ohrožení, přes určení vhodných opatření až po jejich zavedení a nakonec i uplatnění při potenciálním zásahu. Více snad ani není třeba zde na místě rozvádět, protože dostatečně srozumitelnou "obecnou teorii" poskytují veřejně dostupné materiály ministerstva vnitra, především metodika "Základy ochrany měkkých cílů" (5), viz webové stránky MV. Ano, v kompletu to není moc přehledné. Zvláště, když musí být vedle metodik a odvětvových právních norem vedeny v patrnosti i takové právní normy jako Zákoník práce, Občanský zákoník a Trestní zákoník. Po bližším seznámení s problematikou to však zase až tak složité není … Tedy – pro pracovníka krizového řízení.

A tady je opět vidět systémový nedostatek, na který je již dlouhá léta upozorňováno, a to i na půdě konference CrisCon a řeč je o absenci koncepčního metodického řízení rezortu zdravotnictví na úseku bezpečnosti, zcela bez ohledu na závazné usnesení Bezpečnostní rady státu (dále jen "BRS"), včetně úseku tzv. lidských zdrojů. Ano, jde o mnohokrát poukazovanou Koncepci krizové připravenosti zdravotnictví ČR, schválenou usnesením č. 9 ze 3. dubna 2007. Nebudeme se jí tentokrát zabývat podrobně. Lze však poukázat na to, že již před sedmnácti lety (!) byl dokonce Ministerstvem zdravotnictví (!) předložen Bezpečnostní radě státu dokument, který měl (a v podstatě stále má) potenciál metodické osnovy dosažení stanoveného cíle, kterým je stav tzv. krizové připravenosti zdravotnictví. Z pohledu tématu OMC je důsledkem "vyšumění" dokumentu (protože nikdy za 17 let nebylo na půdě BRS dokladováno ani plnění schváleného harmonogramu úkolů) především ztráta schopnosti rezortu systematicky zajišťovat OMC ve smyslu "Pilířů systému ochrany měkkých cílů v České republice". viz (2) OMC totiž předpokládá existenci programu metodického vedení a vzdělávání, programu (rezortní) dotační podpory a také fungující systém komunikace, spolupráce, výměny informací a sdílení dobré praxe. Nic takového ještě ani dnes MZ nemá.

a jeví se jako pravděpodobné, že se tím v dohledné době ani nechystá disponovat. Ostatně o tom svědčí výše odkázaný kontrolní závěr NKÚ, který zjistil u MZ (jako i dalších ministerstev) významné nedostatky snižující účelnost a hospodárnost vynaložených peněžních prostředků státu, když zejména

•  nestanovilo cíle neinvestičních programů měřitelně,

•  nerealizovalo neinvestiční programy dle potřeb;

•  nevyžadovalo od příjemců výstupy projektů (bezpečnostní dokumentaci) a informace o jejich využití,

•  nepostupovalo dle zákona č. 218/2000 Sb., neboť soustavně nesledovalo a nevyhodnocovalo hospodárnost a účelnost vynakládaných prostředků projektů.

•  v oblasti provádění veřejnosprávní kontroly nepostupovalo dle zákona č. 320/2001 Sb. atd.

Podrobné odůvodnění lze nalézt v (1). Podstatným závěrem, viditelným i laicky je nahodilost a nesystémovost postupu MZ při realizaci záměrů k OMC, protože prostě nedisponuje takovým personálem, který by bezpečnostní problematiku rezortu zvládal kvalitně alespoň částečně, natož soustavně komplexně. Svědčí to a potvrzuje také to, že rezort zdravotnictví dnes není spojitým systémem (ve smyslu Koncepce (6)), ale pouze tzv. sítí zdravotnických zařízení s právní subjektivitou, bez jednotného metodického řízení na úseku zajišťování úkolů bezpečnostní povahy.

4 Závěr

Již bez dlouhých řečí – složitý celek/systém se skládá z dílčích celků/subsystémů a má-li jakýkoliv systém fungovat dle očekávání či programu, musí mít vnitřní řád, sledující dosažení stanovených cílů za pomoci potřebných vstupů. Čím je systém komplexnější, tím je řízení náročnější a tím náročnější a objektivnější musí být … KONTROLA! A i pro tu platí, že porovnává stav systému/ů vůči nějaké referenci. Takže jinými slovy, jestliže "systém" zdravotnictví postrádá na úseku zajišťování bezpečnosti základní program, tak hospodárně využívat dostupné zdroje ani nemůže (protože není schopen určit, jaké vlastně potřebuje) a očekávat, že se ve svém chaotickém zmítání takříkajíc naslepo "trefí" do cílového stavu je čirou naivitou. Jestliže pak lze přirovnat chování současného zdravotnictví k chaotickému i vůči tak zásadní funkci státu jako je bezpečnost, pak je namístě velmi nepříjemná otázka. Je jeho řízení jen projevem nekompetentnosti (což vyvolává další otázky …), nebo je stav

záměrem (dtto)? V každém případě je zjištěný stav nebezpečný a na pozadí vývoje bezpečnostního prostředí nanejvýš varující. Bude však vůbec někdo schopen ujmout se nápravy? Ta totiž spočívá v prvním pořadí ve vůbec připuštění, že existuje problém, ve schopnosti jej (vůči formulovaným zájmům …) objektivně analyzovat a také ve vyvození odpovědnosti. Ve druhém pořadí spočívá vůbec v existenci kompetentnějších manažerů. Je však na místě obava, že tento příspěvek podobá se příslovečnému hlasu volajícího na poušti.

Poděkování

Děkuji organizátorům konference za příležitost k přednesení téma. Sice nevědecky, zato s naléhavostí.

Použitá literatura:

(1) Nejvyšší kontrolní úřad, 2022 [online]. NKÚ: Kontrolní závěr z kontrolní akce 21/21 Peněžní prostředky státu vynakládané na systém ochrany měkkých cílů. Dostupné z: https://www.nku.cz/assets/kon-zavery/K21021.pdf

(2) Vláda České republiky, 2017 [online]. Usnesení vlády č. 293 ze dne 19. dubna 2017 ke Koncepci ochrany měkkých cílů pro roky 2017–2020. Dostupné z: https://odok.cz/portal/zvlady/jednani-detail/2017-04-19/

(3) Vláda České republiky, 2016 [online] usnesení vlády č. 711 ze dne 27. července 2016 o Protiteroristickém balíčku. Dostupné z: https://odok.cz/portal/zvlady/jednani-detail/2016-07-27/

(4) Zákon č. 2/1969 Sb., Zákon České národní rady o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, 8.1. částka 1/1969

 (5) Ministerstvo vnitra České republiky, 2016 [online]. Základy ochrany měkkých cílů – metodika; Dostupné z: https://www.mvcr.cz/clanek/ochrana-mekkych-cilu.aspx

(6) Vláda České republiky/Bezpečnostní rada státu, 2007. Koncepce krizové připravenosti zdravotnictví ČR; Dostupné z: https://vlada.gov.cz/assets/ppov/brs/cinnost/zaznamy-z-jednani/usn-9-07.pdf

V. Fišer napsal i zprávu o celkovém průběhu konference CrisCon – Krizové řízení a řešení krizových situací 

* Připravenost na vlny horka

V posledních letech ve světě i u nás narůstá počet dnů horka (veder) a často i teploty v těchto nepříjemných dnech. Odborníci tento jev, který se stále více projevuje, dávají do souvislosti se změnou klimatu.  Rostou tedy počty vln horka i jejich dopady, které jsou často spojeny periodami sucha. To ještě zvyšuje obavy občanů z dopadů vln horka, a proto se na příchod těchto horkých vln a jejich dopadů na zdraví musíme co nejlépe připravit. Zatím není připravenost veřejné správy, integrovaného záchranného systému i občanů u nás dostatečná i proto, že v naší části střední Evropy nebyly přicházející extrémní teploty příliš velké. Ovšem situace se v posledních letech mění a vlny horka u nás jsou a pravděpodobně i budou nejen častější, ale vyskytnou se za vyšších teplot než dosud.

Velmi důležitým krokem, tvořícím klíčové krátkodobé opatření proti dopadům vln horka, je vydávání, a také šíření varování před extrémní teplotou a dopady na zdraví lidí na základě varování vydávané národní meteorologickou službou (NMS), u nás tuto službu vykonává Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ), společně se zdravotnickou složkou. Každé takto "společně" vytvořená varování před vlnami horka pak obsahují kromě části meteorologické varující před příchodem extrémních teplot (na čtyřech úrovních ohrožení od běžného až po extrémní), i část upozorňující na příslušné dopady na zdraví . Ukazuje se, že se musíme soustředit na zvyšování odolnosti vůči vlnám horka a zlepšení celkové připravenosti na  dopady klimatické změny intenzívněji, rychleji a konkrétněji než dosud. Klíčovým cílem bude vzdělávání a školení veřejné správy a v neposlední řadě občanů včetně dětí. Možnosti, jak toho všeho dosáhnout jsou podrobněji popsány v  článku Ivana Obrusníka, který lze stáhnout z webových stránek Ekolistu:

Rostoucí ohrožení vlnami horka. Jsme schopni jim čelit?

* Sirény v krizových situacích nestačí

Ivan Obrusník, ČNV ONK, Lidové noviny 29.1.2024

           Při rozborech průběhu útoku střelce v budově Filozofické fakulty UK (FF UK) byly mimo zásah policie a dalších složek IZS diskutovány i možné problémy v krizové komunikaci ze strany těchto složek, mezi nimi také s vedením FF UK. Avšak velmi málo informací nebo prakticky žádné se zabývaly komunikací s občany a přímo varováním těch, kteří byli v době události přítomni nejen v napadené instituci, ale také v jejím nejbližším okolí. Tito občané zřejmě varováni nebyli. Střelec je mohl ohrozit, aniž by o tomto nebezpečí věděli, zejména když byl na střeše budovy FF UK.

Proč se stavem informování a varování přímo občanů vůbec zabývám? Situace během útoku střelce totiž ukazuje, že u nás prakticky nemáme vhodný plošný a zároveň rychlý systém varování, který umožňuje efektivnější hromadné informování občanů pohybujících se v oblasti krizové situace. Musíme se proto ptát – je systém pro varování občanů s výše uvedenými vlastnostmi vůbec v některé zemi k dispozici, a pokud ano, proč ho nemáme u nás?

Varovná zpráva pro milion lidí

Odpověď je ano, protože v řadě zemí EU, ve Spojených státech a v některých dalších zemích se v posledních zhruba třech letech takový systém již v praxi zkouší, nebo je dokonce v běžném provozu v rámci krizového řízení. Jedná se o tzv. mobilní vysílání (Cell Broadcast – dále CB), které umožňuje rozesílat výstražné zprávy najednou velkému počtu lidí, již jsou v daném okamžiku v oblasti ohrožení krizovou situací, jako je např. ohrožení teroristickým střelcem. CB systém komunikace je tedy hromadné vysílání výstrah pomocí mobilních sítí, které je ale na rozdíl od jejich běžného využívání (vysílání např. SMS zpráv z bodu do bodu) plošné. Zprávy se šíří z CB centra na předem zvolené věže pro přenos mobilního signálu, a to současně pro několik poskytovatelů mobilních služeb. Jinými slovy na rozdíl od běžných SMS zpráv posílaných individuálně specifickým příjemcům jsou CB zprávy poslány najednou všem mobilním telefonům občanů, kteří se ve zvolené oblasti právě vyskytují.

Jaké má tedy CB výhody? K těm hlavním patří doručení velkému počtu občanů najednou (i více než milionu), aniž by došlo k zahlcení či přetížení sítě, což se u běžných SMS zpráv často stává. Uživatelé si navíc nemusí pro příjem CB zpráv nic předplácet, což umožňuje příjem zpráv prakticky každému. Maximální délka CB zpráv 1395 písmen je obvykle dostatečná i pro poměrně dlouhé a podrobné zprávy oproti kratším běžným SMS zprávám. CB má univerzální podporu pro iPhony i telefony s operačním systémem Android. Uživatelé navíc nemusejí sdílet s nikým osobní či polohová data. Každé varování má své číslo a na mobilu se nikdy neobjeví stejné dvakrát, takže nedochází k rozčilování nad příjmem totožných varování.

Je zřejmé, že CB vysílání se hodí pro zvýšení bezpečnosti obyvatelstva nejen při situacích ohrožení teroristy, ale je univerzálně použitelné i pro celou škálu rychlejších krizových situací, kam patří přívalové povodně, velké požáry, vichřice, úniky radioaktivity apod. Při zavádění vysílání pomocí CB může stát nařídit tento krok legislativním opatřením nebo na základě smluvního jednání s poskytovateli mobilních služeb.

Potřebné rozšíření

Výše uvedené vlastnosti šíření varování pomocí CB jsou důvodem pro zavádění tohoto systému krizové situace v řadě zemí. Důležité je prosazování CB v EU, která přijala direktivu s doporučením pro členské země, aby nový systém šíření výstrah pomocí CB zavedly, pokud možno, do poloviny roku 2022.

Česká republika se na základě doporučení resortu vnitra prozatím rozhodla systém šíření výstrah pomocí CB nevyužívat s tím, že nám vyhovuje dosavadní systém s využitím sirén a běžných SMS zpráv. Domnívám se, že je to škoda a že určitě stojí za to možnost využití CB pro hromadné šíření výstrah znovu zvážit. Zrovna střelba v budově FF UK ukazuje, že by CB mohla při šíření výstrah a informací občanů pohybujících se v okruhu kolem střelce výrazně pomoci.

Pro rozhodnutí, zda budeme systém CB využívat, by kromě nové analýzy resortu vnitra (po diskusi i mimo tento resort) napomohlo získání informací o zavádění systému CB z některých evropských zemí (Francie, Německo a další), které již tento systém používají. Samozřejmě bude výhodné kombinovat vysílání výstrah pomocí CB s existujícím šířením zpráv sirénami, rádiem, televizí i klasickými SMS zprávami. Ale rozhodně jsou CB zprávy přínosné zejména pro varování při rychlých krizových situacích.

IVAN OBRUSNÍK

Český národní výbor pro omezování následků katastrof

Autor je emeritní ředitel ČHMÚ

Vyšlo dne 29. ledna 2024  v  LN v části  Diskuse

Pozn.:  Aktuálnost využití velkoplošné komunikace prostřednictvím tzv. Cell Broadcastu se potvrdila prakticky vzápětí, kdy 31. ledna uvedl ministr vnitra Cell broadcast mezi novými opatření pro případ hrozeb zejména teroristických činů, ale i jiných druhů zejména rychlejších krizových situací. Toto nové opatření mají za úkol realizovat hasiči!

* Klimatolog: Sníh v únoru vzácností

Radim Tolasz, ČHMÚ   Lidové noviny 17.2.2024

PRAHA Jako lyžař nechce klimatolog Českého hydrometeorologického ústavu Radim Tolasz teplé únorové počasí přivolávat. Pokud však budou globální teploty růst podobně jako v posledních desetiletích, země se tomu nejspíš nevyhne. Ve druhé polovině tohoto století by se teplý únor a hory bez sněhu mohly v Česku stát novým normálem.

Větší výkyvy počasí budou podle klimatologických modelů v dalších desetiletích častější. Již začátek letošního roku hodnotí jako teplý. V Česku i ve světě. U nás byla v lednu průměrná teplota o 0,9 °C vyšší, než je normál, což je stále statisticky v intervalu běžné teploty. První polovina února však již byla výrazně nadnormální a výhled do konce února zatím významnější ochlazení neslibuje. Srážek meteorologové zaznamenali nadprůměrné množství, sněhu na horách je však málo. Z pohledu dlouhodobých teplotních statistik jde o hodně zajímavý začátek února, který je na mnoha místech v Česku rekordně teplý.

LN Teplem trpí lyžařské areály, které ani nemohou vyrábět technický sníh. Potíže mělo i domácí mistrovství světa v biatlonu. Jak klima ovlivní zimní sportování v Česku?

Myslím si, že docela výrazně, ale je dobré si uvědomit, že i "bruslařské" sporty se před lety provozovaly na přírodních plochách, ne v halách.

Asi bych nečekal, že běžkování bude halový sport, ale technologie výroby a stabilizace technického sněhu může být běžnou součástí těchto venkovních aktivit stejně, jako je tomu dnes u sjezdového lyžování. A na mistrovství světa v biatlonu v Novém Městě jsme viděli, že to lze. Je dokonce technicky možné využívat i zcela umělý povrch, který je na lyžařských trenažérech. Ale je třeba brát v úvahu spotřebu energie a vliv na okolní přírodu.

LN Jde tedy o stav počasí, který je relativně v normě, nebo se již pohybujeme v extrémním výkyvu?

Málo si pamatujeme – loňský rok také začal vysokými teplotami, leden 2023 byl dokonce 3,4 °C a únor 1,6 °C nad průměrem. Některé dny i letos sice hodnotíme jako extrém, ale pokud bychom srovnávali jen několik posledních let, mohli bychom považovat takový průběh počasí již za běžný a normální.

LN Jaký je zatím únor z hlediska srážek? Je zde šance na doplnění spodních vod?

Srážky jsou zatím 20 až 30 procent nad normálem, půdní horizont není zmrzlý, takže voda částečně prosakuje i do spodních vrstev. Problematika spodních vod je však komplikovaná, hodně záleží i na hydrogeologických podmínkách v jednotlivých oblastech a pořád musíme mít na paměti, že máme za poslední roky velké deficity, které několik málo sezon nenapraví.

LN Proč je důležité, aby v zimních měsících byly teploty pod nulou? V čem nám mráz pomáhá?

Česko leží ve střední Evropě, kde je krajina adaptovaná na podmínky vyplývající ze střídání ročních období. Zimní mrazy zpomalují životní cyklus rostlin i živočichů, některé druhy škůdců z velké části zmrznou a nepůsobí ve vegetační sezoně tak velké škody, pro některé zemědělské plodiny je mráz přirozenou součástí jejich vývoje, a proto je například vyséváme před zimou.

Pokud se zimní mráz v nižších polohách stane raritní, začnou se na naše území šířit teplomilnější druhy z jihu nebo z nižších nadmořských výšek do vyšších. To nemusí být vždy špatně, ale je nutné s takovou změnou v krajině počítat.

LN Dá se předpovědět, na co se máme připravit v dalších měsících? Můžeme se ještě dočkat sněhové nadílky, nebo bude už jen pršet, případně bude sucho?

Sníh v nížinách je už tuto zimu u nás málo pravděpodobný. Ale často vzpomínám na teplý začátek jara v březnu 2013 zakončený významným sněžením na velikonoční neděli 31. března, které už jsme nikdo v takové intenzitě neočekávali. V počasí se může stát cokoliv a předpovídat na měsíc dopředu nelze. Stejně tak neumíme odhadovat, zda bude v létě sucho, nebo vlhko. Existují sezonní předpovědi s výhledem na šest i více měsíců, i u nás se jim věnujeme, ale spolehlivost je ve střední Evropě hodně malá.

LN A co v dalších letech? Dá se říci, co nás v České republice z hlediska počasí čeká?

Čeká nás rozmanité počasí tak, jak je ve střední Evropě obvyklé. V průměru vyšší teplota však mění charakter zimních srážek i rozložení srážek v průběhu roku, bude více krátkodobých silných dešťů, méně sněžení a s vyšší průměrnou teplotou zcela jistě vyšší výpar.

Ve výsledku bude v krajině dlouhodobě vláhový deficit. To je kromě častějších extrémních událostí asi nejvýznamnější problém, na který bychom se měli adaptovat. Takto lze shrnout výstupy nových scénářů, které máme aktuálně k dispozici z projektu PERUN a které teď analyzujeme.

LN Velkým strašákem je například půdní sucho. Máme šanci udělat nějaká opatření, která by jeho následky alespoň částečně zmírnila?

Jako zemědělský laik jsem přesvědčen o tom, že můžeme vhodným hospodařením lépe využívat půdní vláhu, která je k dispozici. Déle ji v půdě zadržovat, a zkracovat tak suchá období. Právě vyšší průměrná teplota, která je už dnes realitou, nám ukazuje, že to bude nezbytné a pořád důležitější.

Ale o tom se už u nás hovoří desítky let – menší půdní celky, remízky, malé vodní plochy. Čest výjimkám, ale v průměru u nás taková změna nepřichází.

LN Stále platí, že musíme počítat s dalšími extrémními projevy počasí, jako jsou bleskové povodně, tornáda a podobně?

S tornádem bych byl opatrný, jeho vznik a trvání se změnou klimatu souvisí jen velice okrajově. Ostatní extrémy počasí jsou častější už dnes, to přece všichni vidíme a není důvod, aby se to v nejbližších letech a desetiletích nějak zlepšovalo. Hurikány k nám nedorazí, hladomory a vodovody na suchu u nás nedopustíme, jsme dostatečně vyspělá společnost, která si s takovým nebezpečím umí poradit. Ale bude nás to stát pořád více a více pozornosti, nové technologie a postupy, a tedy i více peněz. I proto jsme součástí globálních aktivit, které směřují k tomu, abychom projevy měnícího se klimatu zmenšili, zpomalili a nejlépe vrátili klima do přirozeného, přírodního stavu.

LN Budeme si moci dovolit díky podnebí u nás pěstovat i jiné druhy rostlin?

Pravděpodobně ano, už dnes jsou u nás vidět fíky nebo kiwi, které se k nám dostávají ze Středomoří nebo z Číny. Výskyt mrazů je u nás však pořád natolik běžný, že to musí být odolnější odrůdy, nebo je musíme umět před mrazem ochránit. Pamatuji si z dětství, že papriky se u nás pěstovaly jenom ve sklenících nebo fóliovnících, dnes jsou běžně vidět na záhonech. Takový vývoj lze předpokládat. Podívejme se na jih Slovenska nebo sever Maďarska a uvidíme plodiny, které se u nás stanou běžně rozšířenými. A naopak rostliny, které vyžadují chladnější prostředí nebo které jsou citlivé na teplotní stresy, se budou přesouvat do vyšších nadmořských výšek.

LN Opět se objevily zprávy, že jsme se více přiblížili otočení Golfského proudu, a tedy možnému zamrznutí části Evropy, minimálně té severní. Jak by na tom v tomto případě byla území Česka?

Rád bych v této souvislosti podotkl, že se jedná jen o několik studií, které předpokládají, že tento problém nastane již v následujících desetiletích. Většinově se klimatologové shodují, že by k významnému zeslabování AMOC (Atlantická meridionální cirkulace – pozn. red.) mohlo docházet až v dalším století, a to ještě s velmi nízkou pravděpodobností.

Ve hře je mnoho neznámých. Reakce klimatického systému na rozhraní atmosféry a oceánu může překvapit, a to na obě strany – tento proces se může zrychlit i zpomalit. Zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu IPCC však ukazují, že máme pořád možnosti nepříznivý vývoj zpomalit tím, že se koncentrace skleníkových plynů v atmosféře začne snižovat, k čemuž vedou dvě cesty – musíme snižovat emise a musíme podpořit propady skleníkových plynů v krajině a oceánech.

LN Co pro to může obyčejný člověk udělat?

Pokud se budeme bavit o takzvaném bohatém severu, kam patříme i my, pak bychom se měli zamyslet každý nad vlastní spotřebou a tu snížit. To není o chudobě nebo o odpírání si výdobytků civilizace. Statistiky říkají, že se globálně na světě vyhodí až 30 procent vypěstovaných, vyrobených potravin, v Evropě je to pravděpodobně i více. Přestaňme vyrábět a kupovat to, co záhy vyhodíme, a naše spotřeba se významně sníží.

Pověřme ve volbách správou věcí veřejných takové z nás, kteří podpoří veřejnou dopravu tak, aby se nám přestalo líbit jezdit autem. Individuální dopravu nesnížíme zákazy a omezováním, to jen všechny naštve. Ale pokud bude autobus za stejnou nebo nižší cenu jako cesta autem a časově to bude pro mě srovnatelné, nebudu přece trávit čas ve vlastním autě někde v koloně. I jednotlivci mají možnosti, jak k lepší budoucnosti přispět, rozhodující je však politická reprezentace, která nastavuje pravidla.

RADIM TOLASZ (59)

ČHMÚ

Lidové noviny 17.2.2024

*  Koordinace financování pro snížení dopadů změny klimatu

 a rizika katastrof

Ivan Obrusník, Český národní výbor pro omezování následků katastrof, Ekolist 16.4.2023

V současné době mezi hlavní obavy obyvatel prakticky všude na světě patří strach před změnou klimatu a jejími důsledky zejména s rostoucí extremitou a často i frekvencí přírodních katastrof. Lidé si stále více uvědomují, že přílišné soustředění úsilí a prostředků na snižování emisí skleníkových plynů vede obvykle k podceňování adaptací na klimatickou změnu (Climate Change Adaptation CCA) a na její dopady způsobené přírodními katastrofami zejména katastrofami hydrometeorologického původu. Z tohoto důvodu doporučují odborníci spojování adaptací na klimatickou změnu přímo s  úsilím snižovat co nejvíc i riziko katastrof (Disaster Risk Reduction DRR). Nejde však pouze o strategie v této integraci, ale především o koordinaci a řízení integrovaného financování CCA a DRR. Podrobnostmi této integrace i situace v ČR jsou popsány v této velmi aktuální publikaci z 16. dubna 2023 v časopise Ekolist. Publikace je ke stažení:

* Mezinárodní konference Ochrana obyvatelstva 2023

Ve dnech 1. a 2. února 2023 proběhla na VŠB - TUO v Ostravě - Porubě již XXI. Mexinárodní konference Ochrana obyvatelstva 2023. Celkem se této akce zúčastnilo 250 odborníků. Podrobnou zprávu, kterou o této akci připravil Ing. Václav Fišer, člen Českého národního výboru pro omezování následků katastrof, lze najít v přiloženém dokumentu:

* Konference o krizovém řízení ve zdravotnictví

14. a 15. září proběhla v Uherském Hradišti konference k tématice krizového řízení CrisCon 2022, pořádaná fakultou logistiky a krizového řízení UTB ve Zlíně. Celkem úspěšná akce, plná až místy překvapivých zjištění. Jako například, že po téměř čtvrtstoletí platnosti tzv. krizové legislativy značná část naší populace moc netuší co je to vlastně krizové řízení a zajišťování bezpečnosti státu.

Na této konferenci vystoupil i člen našeho Výboru (ČNV ONK) Václav Fišer s příspěvkem o 15 letech koncepce krizové připravenosti ve zdravotnictví.

Text i prezentace jsou uvedeny v následujících odkazech:

Klimatická změna a adaptace na extrémy počasí

*  Řada vědců se shoduje v tom, že v posledních letech narůstá počet přírodních katastrof a také jejich rozsah, což přičítají dopadům klimatické změny. Abychom projevy klimatické změny zejména zvyšování teploty, razantněj snížili, je potřeba provádět řadu opatření prakticky ve všech zemích světa. Poslední jednání většiny zemí se odehrálo ve skotském Glasgow na Konferenci OSN o změně klimatu 2021, známé také jako COP 26 (z anglického Conference of Parties) od 31.10. do 13.11.2021. Byla to již 26. konference Organizace spojených národů o globálním oteplování resp. změnách klimatu. Problematikou klimatické změny se již po řadu let zabývá Mezinárodní panel pro změny klimatu (IPCC).

  *  Druhá část 6. zprávy Mezinárodního panelu IPCC z dubna 2022 se soustředila na možnosti snížení dopadů změny klimatu adaptací. Bylo už na čase. Pořád jsme svědky důsledného prosazování snižování emisí skleníkových plynů (mitigace), při čemž využití adaptací je používáno a prosazováno mnohem méně. A jsou to právě extrémy počasí, jehož dopady v posledních letech způsobují obrovské ekonomické ztráty a také ztráty na životech. Možností intenzívnějšího využívání adaptací pro snížení dopadů klimatické změny, způsobených extrémy počasí, se zabývá následující článek, který byl zveřejněn 26. dubna 2022 v Ekolistu.

Ivan Obrusník: Snižování dopadů klimatické změny - nejen snižováním emisí, ale také adaptací

       V posledních letech sledujeme stále rostoucí úsilí některých zemí bojovat proti změně klimatu. Toto téma je velmi populární mezi ekology a také některými členskými zeměmi EU. Je jasné, že covidová pandemie a v poslední době zejména invaze Ruska na Ukrajinu způsobují, že téma klimatické změny přišlo trochu do pozadí, ale určitě můžeme očekávat, že se znovu objeví a zejména Evropská unie mu bude věnovat velkou pozornost. Navíc bude nutné přihlížet i k nedostatečnému zabezpečení elektrické energie a plynu, což rovněž přispěje k momentálnímu upozadění boje proti změnám klimatu nebo k přehodnocení některých dřívějších návrhů. Avšak bude to pouze dočasné, a proto je třeba i v této době připravovat strategie a zejména aktivní opatření pro snížení dopadů změny klimatu.

Nutnost věnovat se ve větší míře dopadům klimatické změny potvrzují i u nedávno zveřejněné části (druhá a třetí) šesté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) při OSN [1]. Druhá část 6. hodnotící zprávy IPCC je soustředěna na dopady změny klimatu, adaptace a zranitelnost. Třetí část této zprávy je zaměřena na mitigační proces, tj. na snižování emisí skleníkových plynů spalováním fosilních paliv a závazkům zemí, je podle ní je nutné co nejvíce urychlit odchod od fosilních zdrojů energie. Svět míří k oteplení klimatu o více než tři stupně Celsia oproti předindustriálnímu období, avšak pro naplnění cíle udržet oteplení maximálně na 1,5 °C je třeba výrazně vystupňovat klimatická opatření. K tomuto naléhání se připojil i generální tajemník OSN Guterres, který zdůraznil, že nadcházející rok by měl být skutečným přelomem při zrychlování snižování emisí skleníkových plynů ve světě.

Pokud se na dopady klimatické změny podíváme podrobněji, zjistíme, že nejškodlivějšími dopady změny klimatu jsou přírodní katastrofy, které v posledních letech narůstají, a proto je třeba se na ně více soustředit než doposud. U nás k nim patří především katastrofy spojené s vodou jako povodně či sucho, ale i další např. vlny horka nebo vichřice. O přírodních katastrofách mluvíme zejména tehdy, když přírodní hrozba (natural hazard), jako např. extrémní počasí s velkými dopady, udeří na zranitelnou oblast či město. K velkým negativním dopadům hrozby - extrémního počasí a tedy ke vzniku katastrofy významně přispívá právě zranitelnost. Je to vlastně náchylnost lidí, společnosti i ekosystémů ke vzniku škod a ztrát působením přírodní hrozby. Lidé mají zvyk říkat, že katastrofa je přírodním jevem od boha a není tedy ovlivnitelná činností člověka, a proto je třeba se s katastrofickými následky hrozby smířit, a tedy v podstatě nic proti tomu nedělat [2]. To však není zcela pravda, protože zranitelnost, a tedy rozsah dopadů hrozby, lze snížit řadou preventivních opatření, zejména budováním odolnosti a připravenosti, i včasnou a dobře organizovanou reakcí na přicházející hrozbu. Platí to i pro narůstající negativní dopady katastrof v důsledku extrémů počasí, spojovaných se změnou klimatu, které v současné době pozorujeme.

Snižování zranitelnosti a tedy zvyšování odolnosti vůči katastrofám je stále podceňováno a málo propagováno. Např. v městských oblastech, které jsou na dopady extrémního počasí náchylné, hrozby spojené s těmito extrémy často vyústí v katastrofy vlivem špatného územního plánování a neadekvátní infrastruktury, které neberou v úvahu rizika možných katastrof. Covidová pandemie, které stále ještě čelíme, vyústila v některých oblastech v další zranitelnost kromě té na přírodní katastrofy, a došlo tam tedy ke složeným zranitelnostem. Např. v pandemii v některých oblastech světa došlo k zahlcení systémů zdravotní péče, což značně snížilo celkovou odolnost vůči přicházejícím přírodním katastrofám, neboť pravděpodobnost jejich vzniku se covidovou pandemií nezmenšila.

Jak tedy můžeme čelit dopadům klimatické změny spojených s extrémy počasí?

V podstatě existují dvě hlavní strategie a postupy na snižování hrozby klimatické změny a jejího dopadu:

1) Je to především mitigace (zmírnění) což je postup, obvykle založený na snižování emisí skleníkových plynů (GHG), především oxidu uhličitého a stále více i na snižování emisí dalších plynů zejména metanu. Pro snižování emisí GHG slouží zejména přechod na nízkouhlíkové technologie pro výrobu energií, dopravu atd. a zároveň i opatření ke snižování koncentrace GHG v atmosféře tzv. propady pomocí lesů, dalšími druhy vegetace a také půdou. Snižování emisí povede ke zmírnění klimatické změny, ale efekt tohoto snížení se projeví až po dlouhém mnohaletém úsilí. Ovšem k tomu, aby mitigace byla úspěšná, je třeba, aby se ke snižování emisí skleníkových plynů současně zapojily země na celém světě již teď, zejména ty, které produkují významné podíly emise těchto plynů ve světě (Čína 30%, USA 15%, Indie 7%, Rusko 5%, Japonsko 4%). Evropská unie se snaží hrát v oblasti snižování emisí aktivní a vůdčí roli a být dobrým příkladem v tomto úsilí. Bohužel, podíl EU na celkových emisích ve světě činí pouze okolo 8-9%, což znamená, že i když země EU sníží emise skleníkových plynů téměř na nulu a ostatní velké znečišťovatelské země se ke snižování aktivně nepřipojí, bude efekt na zastavení změny klimatu a snížení jejích negativních dopadů velmi omezený. Problémem je i to, že i když se podaří velké světové znečišťovatele do snížení GHG zapojit, nezabrání to dopadům klimatické změny, které se projevují již nyní a ještě dále porostou. Způsobuje to velká "setrvačnost" klimatu pokračovat v trendu po celá další desetiletí, i kdyby se globální a evropská opatření pro snížení emisí GHG stala efektivními. Tuto "setrvačnost" klimatu v praxi dokázal překvapivě zanedbatelný vliv drastického snížení emisí, způsobeného covidovou pandemií v letech 2020 a 2021, na projevy extrémů počasí.

2) Proto je třeba věnovat se intenzívněji než dosud také druhému, dosud výrazně podceňovanému způsobu snižování dopadů změny klimatu, tzv. adaptacím, tj. přizpůsobení se situaci, kdy se na negativní dopady změnu klimatu připravíme tak, abychom tyto dopady co nejvíce snížili. Vychází z úvahy, že se budeme přizpůsobovat dopadům změny klimatu bez ohledu na to, jaké jsou úrovně emisí u nás i v jiných zemích světa a také na míru vlivu činností člověka na klima jeho změny. Ukazuje se, že adaptace jsou pro snižování dopadů změn klimatu velmi efektivní a důležité i proto, že určité dopady změn klimatu jako je zejména oteplování, již pozorujeme v dnešní době a musíme dělat vše pro jejich snížení. Podle vědců povedou očekávané dopady změny klimatu k ohřívání planety o 2 stupně Celsia - což je méně ambiciózní cíl Pařížské dohody z roku 2015, či dokonce o 4 stupně v případě horší alternativy ohřátí planety. Adaptační opatření mají několik důležitých výhod oproti mitigacím - jsou účinné a aplikují se lokálně, což znamená, že jejich účinek nezávisí na tom, zda tato opatření provádějí či neprovádějí jiné země a jejich účinek se projeví mnohem rychleji a právě tam, kde se používají. Velmi důležitý je i fakt, že adaptační opatření jsou výrazně levnější než snižování emisí.

Velkým problémem je, že snižováním emisí se obvykle zabývá jiný okruh lidí a institucí než adaptačními opatřeními, a co je horší, tyto okruhy spolu buď málo, nebo vůbec nekomunikují. To je všeobecný problém, který není jenom u nás. Právě chápání obou přístupů současně umožňuje realizaci efektivnějších postupů a lepší zabezpečení jejich financování. Adaptace zahrnují celou řadu opatření, ať již dlouhodobějších, např. v krajině, výstavbě infrastruktury apod., ale i krátkodobějších jako je systém včasného varování, připravenost občanů a firem i organizace boje proti suchu či povodním.

Adaptační opatření - budování odolnosti (snižování zranitelnosti) vůči dopadům extrémů počasí

Již nyní je nutné zvýšit úsilí v adaptacích na dopady změn klimatu, k nimž ve střední Evropě a tedy i u nás patří především povodně a sucho případně vichřice. Jak vyplývá z prognóz vývoje klimatu a také z nedávno zveřejněných zpráv IPCC, lze očekávat s velkou pravděpodobností větší extrémy počasí a také vyšší četnost pohrom či katastrof s těmito extrémy spojených a to nejen v současnosti, ale i v nejbližších desetiletích. Potvrzuje to i Světová meteorologická organizace (WMO), podle níž se počet katastrof způsobených extrémy počasí v celém světě zvýšil pětkrát za posledních 50 let!

Obr. 1. Rozdělení dopadů katastrof ve světě za posledních 50 let podle dekády (1970 až 2019) [3]

Právě četnost i rostoucí rozsah dopadů extrémů počasí v posledních letech je výrazným upozorněním pro nás, abychom si uvědomili, že adaptační opatření proti dopadům klimatické změny jsou zrovna tak důležitá, jako opatření pro snižování emisí GHG. Obrovské a stále rostoucí ekonomické ztráty způsobených extrémním počasí ve 32 evropských zemích (členů Evropské environmentální agentury EEA) v letech 1980 až 2020 letech dosáhly celkové částky 509,4 miliardy eur. Rozdělení těchto ztrát podle druhu hrozby je na následujícím obrázku.

Obr. 2: Ekonomické ztráty vlivem počasí a klimatu v členských zemích EEA v letech 1980 až 2020 spočítané pro hlavní druhy hrozeb na základě databáze CATDAT [4.]

Adaptaci na klimatickou změnu začíná více než dosud podporovat EU. Vypracovala adaptační strategii [5], která by měla zajistit lepší připravenost na dopady klimatické změny na členské státy. Strategie adaptací se opírá o čtyři hlavní složky postupy:

• Adaptace by měly být chytřejší a opírat se o solidnější data s pomocí evropské platformy Climate - ADAPT.

• Rychlejší adaptace - negativní dopady klimatické změny pociťujeme již teď, a proto se musíme adaptovat rychleji a také komplexněji.

• Změna klimatu postihuje všechny části společnosti a napříč všemi ekonomickými sektory, a proto musí být adaptační opatření systematická a opírat se o zvyšování odolnosti vůči dopadům této změny a také podporu ze strany Evropské komise.

• Vystupňovat mezinárodní aktivity pro odolnost vůči změnám klimatu. EU zvýší podporu pro mezinárodní klimatickou odolnost a připravenost včetně zvýšení mezinárodních finančních zdrojů, většího celosvětového zapojení a výměny zkušeností s adaptací.

Důležitost adaptace je v současné době ve světě známa, ale řada zpráv z poslední doby ukazuje, že připravenost na katastrofy způsobené extrémy počasí je často nedostatečná, a to i ve velmi vyspělých zemích. Ukázkou zranitelnosti vůči povodním jsou povodně v červenci 2021 ve vyspělých zemích, jako jsou Německo a Belgie, kde došlo k přívalovým povodním s následkem nejen obrovských ztrát na majetku, ale i ke ztrátě téměř 200 životů!! [6,7]. Podrobnosti k celé události i překvapivě nízké připravenosti lze nalézt v publikaci J. Daňhelky [6]. Jak je možné, že došlo k tak vysokým ztrátám na životech? Ukázalo se, že největší problém byl v systému včasného varování (EW). Nestačí mít kvalitní EW systém založený na poměrně přesné předpovědi a výstraze, neboť úspěšnou reakci občanů na tuto povodeň snížila nedostatečná distribuce výstrah, jejich malá srozumitelnost a také nepřipravenost občanů v zasažené oblasti včas a adekvátně reagovat. Po loňských letních povodních si velké nedostatky v připravenosti spojených se zranitelností uvědomili i ve Spojeném království. Pro nezbytné přehodnocení a zkvalitnění systému včasného varování doporučují 3 hlavní kroky [8]:

1. Vyvinout efektivní systém varování, který bere v úvahu i možnosti více druhů hrozeb najednou nebo rychle následujících po sobě a integraci celého systému tak, aby vyhovoval co nejvíce účastníkům.

2. Systém by měl zahrnout aktivní podíl veřejnosti a programy pro lidi tak, aby bral ohled na jejich potřeby a programy pro zvýšení připravenosti a rychlou adekvátní reakci na tato varování.

3. Vytvářet podpůrné mechanismy pro překonání nedostatečné spolupráce mezi složkami pro mitigaci a adaptaci a místo toho podporovat vzájemnou výměnu informací a spolupráci, které povedou pro budování vzájemné důvěry a propojení. To vše by mělo vést k efektivní podpoře akcí při katastrofách většího rozsahu.

Velmi důležité je brát v úvahu jak mitigaci, tak adaptaci společně, protože to vede k identifikaci společných cílů a postupů a tím lze dosahovat efektivnějších výsledků. Ukazuje se, že mitigace i adaptace jsou dvě strany jedné mince. Čím méně efektivní je mitigace, tím větší úsilí je potřeba vyvinout v adaptacích, aby nedošlo ke zvýšení negativních dopadů klimatické změny. Státy jsou zodpovědné nejen za mitigace - snižování emisí GHG, ale také za adaptace - za akční plány proti dopadům změn klimatu a jejich plnění, neustálé zvyšování odolnosti vůči hrozbám souvisejících se změnou klimatu včetně odpovídajícího financování a organizačního zajištění na různých úrovních veřejné správy. Na druhé straně je třeba, aby se do zvyšování odolnosti zapojili také lidé i firmy, a také pojišťovny. Některé možnosti adaptačních opatření jsou popsány výše.

Je třeba zdůraznit, že vlády států mají nezastupitelnou a důležitou roli např. při zajištění adaptačních opatření jako jsou stavební standardy a investice do infrastruktury, využití krajiny a půdy zejména pro udržování vody v krajině a obecně při zajištění dat, hodnocení a modelování klimatu a jeho změn. Nelze opomenout i roli státu při zabezpečení moderního systému včasného varování před hrozbami, zejména těmi, které jsou u nás spojeny s vodou. Větší pozornost než doposud je třeba věnovat i distribuci výstrah na extrémy počasí, jejich srozumitelnost a také školení a cvičení občanů to vše by mělo zajistit minimalizaci ztrát na životech i majetku. Naše připravenost je podobná úrovni připravenosti v Německu, a proto je třeba zvýšit úsilí k jejímu zlepšení i přes nutnost věnovat se pandemii či válce na Ukrajině. To vše si vyžádá dostatek finančních prostředků jak z vlastních zdrojů, tak i z evropských, kde se nabízí využití programu Green Deal pro tyto účely.

Státní správa a samospráva jsou velmi důležité pro realizaci preventivních opatření proti možným dopadům extrémů počasí a dalších přírodních i technologických katastrof. Důležitá je i ekonomická stránka. Řada vědců uvádí, že peníze vložené do preventivních opatření proti dopadům extrémů počasí jsou čtyřikrát až desetkrát menší než peníze potřebné při odstranění škod způsobených těmito extrémy bez dostatečné prevence. Negativní dopady povodní v roce 2021 v západní Evropě ukázaly, že je důležité integrovat strategie a opatření proti dopadům extrému počasí spojených se změnou klimatu na úrovni celého státu, což vyžaduje i nadresortní přístup. Řada zemí včetně Česka [9], má adaptační strategie, které zahrnují řízení adaptací a opatření ke zvýšení odolnosti vůči dopadům změn klimatu a dalším hrozbám pouze na úrovni jednotlivých resortů. Tento způsob řízení má však určité nedostatky v řízení a koordinaci, což se projevilo zejména v počátečních stadiích covidové pandemie. Z tohoto důvodu ustaví např. vláda Spojeného království funkci ministra pro odolnost a zotavení na úrovni člena vlády, podporovaného premiérem [10], který zajistí nadresortní řízení a posílí odolnost vůči budoucím katastrofickým situacím. Otázkou zůstává, jak toto posílení řešit v menší zemi jako je ČR. Rozhodně je třeba dosavadní resortní přístup k této problematice řízení a koordinace mezi resorty nějakým efektivním způsobem vyřešit.

Literatura

[1] Zpráva IPCC, druhá a třetí část, 2022
[2] E. Raju, E. Boyd, F. Otto: Stop blaming the climate for disasters, Communications, Earth & Environment, 2022
[3] Zpráva Světové meteorologické organizace (WMO), Ženeva 2021
[4] Ekonomické ztráty a počty zemřelých způsobených pohromami spojenými s počasím a klimatem v Evropě, Evropská environmentální agentura EEA , únor 2022
[5] A. Rembowski: "The 2021 European Adaptation Strategy sets out how the EU can become climate-resilient by 2050", Umwelt Bundesamt, prosinec 2021
[6] J. Daňhelka: Německé povodně v červenci 2021 zpovzdálí, Meteorologické zprávy, v tisku, 2022
[7] I. Obrusník: Na dopady extrémů spojených s klimatickou změnou se musíme připravit, Ekolist, 27. 9. 2021.
[8] C. Fearnley, I. Kelman: Enhancing Warnings, National Preparedness Commission, December 2021
[9] Národní akční plán adaptace na změnu klimatu, MŽP, září 2021
[10] A. Shilson-Thomas, S. Rees, Ch. Pickles: Resilient State; Resilient State, March 2021

* Klimatická změna a  její negativní dopady jsou v poslední době středem pozornosti zejména v Evropě. Politici slibují řadu opatření pro snížení emisí skleníkových plynů, ale obvykle zapomínají, že kromě snižování emisí je třeba se připravit na rostoucí počet i rozsah dopadů extrémů počasí. Podrobněji rozebral tuto problematiku s ohledem na velké ztráty na životech a majetku, které způsobily přívalové povodně, Ivan Obrusník ve svém článku pro Ekolist, který vyšel 27. září 2021.

Ivan Obrusník: Na dopady extrémů spojených s klimatickou změnou se musíme připravit

27.9.2021  Ekolist  Plný text včetně obrázků lze nalézt na odkazu: 

https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/ivann-obrusnik-na-dopady-extremu-spojenych-s-klimatickou-zmenou-se-musime-pripravit

V posledních letech dochází ve světě i v Evropě k rostoucímu počtu i rozsahu dopadů pohrom souvisejících s extrémy počasí (povodně, vichřice, vlny horka i požáry spojené s ničením domů a infrastruktury i ztrátami na životech apod.). Tyto pohromy jsou některými odborníky přičítány projevům změny klimatu. Příkladem mohou být letošní vlny extrémních bouřek a přívalových povodní v Německu, Belgii a dalších státech, které měly rozsáhlé negativní dopady, což poukazuje na nedostatečnou připravenost států a regionů na tento druh rychlých katastrof. Ukazuje se, že malý nebo žádný pokrok v úrovni či ve zlepšování připravenosti na katastrofy tohoto druhu v posledních letech souvisí zejména s určitým upozaděním adaptace na klimatickou změnu oproti populárnímu a intenzívnímu prosazování snižování emisí skleníkových plynů. Političtí lídři EU se soustřeďují v maximální míře na snižování emisí skleníkových plynů, při čemž téměř nezahrnují do plánů adaptaci na rostoucí budoucí hrozby katastrof, které nás s rostoucími extrémy počasí spojovanými s klimatickou změnou čekají.

Jak vyplývá z prognóz vývoje klimatu a také z nedávno zveřejněných zpráv IPCC, lze očekávat s velkou pravděpodobností větší extrémy počasí a také větší četnost pohrom s těmito extrémy spojených a to nejen v současnosti, ale i v nejbližších desetiletích. I když se postupně podaří snížit emise skleníkových plynů, změněné klima se bude jen velmi pomalu vracet do stavu před nastoupením viditelných změn, které pociťujeme již nyní. Proto je třeba se adaptacím intenzívněji věnovat už teď s ohledem na očekávané dopady ohřívání planety o 2 stupně Celsia - což je méně ambiciózní cíl Pařížské dohody, či dokonce o 4 stupně v případě horší alternativy ohřátí planety.

Při úvahách o možnostech a podpoře adaptací na dopady klimatické změny v důsledku extrémních jevů počasí musíme vyjít ze současného stavu připravenosti na katastrofy, zejména na povodně s tím spojené. Proto podrobněji rozebereme situaci v některých částech Německa v době červencových extrémních srážek a přívalových povodní. Dopady těchto srážek o velikosti přes 200 mm vedly v Německu a Belgii k dosud nevídaným ztrátám téměř 200 životů a k obrovským ztrátám na majetku v řádu desítek miliard eur. Bylo to velmi překvapivé, neboť se předpokládalo, že připravenost na povodně je u našich sousedů na velmi vysoké úrovni [1].

Obecně se nedá říci, že by protipovodňový systém v Německu totálně selhal. Podle [1] se prokázalo, že německá meteorologická služba (DWD) vydala výstrahy na velmi nebezpečné počasí, kde na blížící se silné bouřky varovala. Ovšem DWD se také vyjádřila v tom směru, že vydáním těchto výstrah její odpovědnost končí. Tato národní služba, a podobně je tomu v současné době i v jiných zemích včetně Česka, není schopna zahrnout důležité lokální podmínky do výstrah na přívalové srážky a povodně, které mají silně lokální charakter i velkou neurčitost času dopadu. Tedy, přesně určit, že např. předpovězených 200 litrů dešťových srážek na m2 bude mít naprosto odlišný dopad na nízko položené oblasti země než na nižší horské oblasti s mnoha svahy. A tady právě celý problém s ničivým dopadem přívalového deště začíná.

Německé příliš velké ztráty lze přisoudit tomu, že celý protipovodňový varovný a záchranný systém vychází z toho, že lidé začnou ochranná opatření provádět ještě před příchodem přívalových povodní, které jsou ale velmi rychlé a to značně komplikuje situaci. Ukazuje se, že některé části tohoto systému pracovaly v souladu s jejich určením. Příslušné orgány v těchto oblastech zasažených extrémními srážkami reagovaly včas, dokázaly evakuovat lidi, postavit dočasné protipovodňové hráze, přesunout vozidla do vyšších poloh apod. Na druhé straně v oblastech, kde došlo k největším ztrátám, jako v nejvíce zasaženém údolí řeky Ahr, tomu tak nebylo. Je to zarážející hlavně proto, že předpovědi byly celkem přesné i to, že některé výstrahy přicházely z oficiálních zdrojů. Jak tedy vysvětlit ty obrovské ztráty?

Z analýzy problémů vzniklých během přívalových povodní v Německu vyplývá, že i když odborníci z meteorologické služby vydají přesné výstrahy, tak varovaní lidé si vůbec neuvědomují, co vlastně výstraha konkrétně znamená a jakému nebezpečí budou vystaveni. Aby výstrahy dosáhly požadovaného efektu, musejí mít lidé představu, jaký dopad bude mít přívalová povodeň na jejich dům - že ho může zcela zaplavit, odhadnout pravděpodobnost a možnou sílu záplavy a ochránit tak rodinu i majetek včetně aut před zkázou. Proto je třeba lidi vzdělávat a cvičit, aby si dovedli představit reálný negativní dopad povodně a patřičně reagovat na výstrahy. Nedostatek porozumění výstrahám a pochopení, že je nutné prakticky ihned na výstrahu reagovat (v případě přívalových povodní), jsou hlavním důvodem pomalé či žádné reakce vedoucí k velkým ztrátám. Pokud se jedná o povodně na větších tocích, které nastupují mnohem pomaleji, je pak mnohem více času, jak na ně adekvátně reagovat. Je zřejmé, že ochranu před extrémními srážkami a přívalovými povodněmi je nutné řešit za pomoci speciálně vyvinutých systémů, které umožňují rychlou komunikaci, adekvátní rychlou reakci a zároveň vyžadují dostatečně připravené a vycvičené občany.

Letošní přívalové povodně v západní Evropě, ale i u nás nutí analyzovat a přehodnocovat dosavadní systémy prevence a připravenosti na tyto velmi rychlé a nebezpečné pohromy. Ukazuje se, že řadě výzev s těmito pohromami souvisejících, bude nutné čelit opakovaně. Patří k nim zejména [2]:

• Intenzívní přívalové deště, kdy spadnou v malém území srážky, jejichž úroveň odpovídá srážkám, které zde obvykle spadnou za mnohem delší interval několika týdnů či měsíců mnohem delší období. To vyústí v přívalovou povodeň, která zasáhne území, kde to obyvatelé vůbec nečekají, nebo kde nejsou připraveni na takovou rychlost a intenzitu přívalové vlny.

• Ve městech a větších obcích pak dochází k přeplnění kapacit kanalizačních a odvodňovacích systémů způsobující změnu komunikací na dravé proudy zaplavující níže ležící infrastrukturu, jako jsou podchody nebo tunely. Často dochází k překvapivým zadržení nepřipravených lidí v jejich autech či suterénních prostorách domů, což vede až ke ztrátám životů.

• Extrémní rychlé srážky nemohou dostatečně rychle odejít zejména v úzkých údolích jako letos např. v údolí německé řeky Ahr. Pochopitelně to pak vede k rychlému odtoku vody ze zasaženého území proměňujícím malé potoky či příkopy v rozbouřené řeky během jedné či několika hodin ničícím vše v zasažených lidských sídlech na dně údolí i přetečení přehradních hrází.

• Konečně místní protipovodňové či krizové orgány jsou obvykle zaskočeny velkou rychlostí a intenzitou přívalové vlny, protože jsou často vyškoleni pro reakci a varování pouze pro pomalejší povodně na větších tocích, kde jsou výstražné informace podávány až s několika denním předstihem.

V souvislosti s nárůstem frekvence přívalových povodní i jejich zvýšené intenzitě v posledních letech (často spojovaných s rostoucími dopady klimatické změny) je třeba se více zabývat prosazováním opatření vedoucích ke zlepšení a zrychlení reakce na tyto pohromy včetně opatření preventivního charakteru. Analýzy selhání při přívalových povodní v Německu ukazují řadu opatření, která mohou být použita i u nás.

Pro zlepšení připravenosti na budoucí povodně přívalového typu je rozhodně třeba:

• Přesněji aktualizovat a zmapovat oblasti včetně těch menších na celém území nejen pro povodně na větších řekách, ale zejména i některé menší lokality, které mohou být s velkou pravděpodobností zasaženy přívalovými povodněmi. To umožní lépe odhadnout riziko povodní i lepší přípravu na tyto události. Některé technologie přenosů jsou buď pomalé, nebo málo účinné.

• Zlepšit šíření varovných informací. Nelze počítat s tím, že způsoby šíření výstrah používaných pro povodně na větších tocích budou využitelné pro rychlé přívalové povodně, kde musíme počítat s předstihem výstrah často v řádu pouze jednotek či několika desítek minut.

• Zvýšit povědomí o nebezpečí a dávat stručné a jasné rady, co je třeba dělat a jak na hrozbu reagovat. Proto je nutné zlepšit vzdělávání i cvičení na rychlé povodně přívalového typu. Je třeba přizpůsobit plány tomuto nebezpečí i lépe vyškolit řídící krizové orgány To přispěje i ke zvýšení důvěry občanů v lokální vedení.

• Pravidelné kontroly stavu adaptace na možné dopady klimatické změny zejména kritické infrastruktury i starších budov. Většina částí infrastruktury i starších budov na přívaly vody silnějších než v minulosti nebyly dimenzovány. Právě tyto pravidelní kontroly prověří, že stavební standardy a návrhy budou brát v úvahu rostoucí úrovně rizika. Pochopitelně to zahrne odvodňovací a kanalizační systémy.

• Důraznější regulace plánování a standardů u staveb. Je potřeba brát v úvahu prostor pro vodu s tím, že přednost bude dávána přírodě blízkým opatření oproti hrázím, betonování apod.

• Zlepšení absorpční kapacity pomocí nových stavebních postupů pro protipovodňovou ochranu ve městech s využitím ekologické infrastruktury a odvodňovacích systémů (tzv. sponge cities) a nových postupů pro využívání půdy v zemědělství a lesnictví. Čím více dešťových srážek půjde absorbovat, tím menší množství vody skončí v řekách či městských odvodňovacích systémech, což sníží riziko vzniku povodní.

• Zvýšit odolnost digitální a komunikační infrastruktury. Oblasti zasažené povodní jsou často odříznuty od spojení mobilními telefony nebo internetem. Občané zasažení povodňovou vlnou uvádějí, že jejich komunikace byla silně narušena během pohromy, což často vede k nekoordinovaným a neřízeným akcím.

Osobně mě zaráží velmi nízké či téměř žádné využití potenciálně přínosného systému tzv. Indikátoru přívalových povodní, který již několik běží na webových stránkách Hlásné a předpovědní povodňové služby ČHMÚ [3]. Umožňuje ze znalosti nasycenosti půdy a dalších parametrů stanovit rizika výskytu či potenciálního vzniku přívalové povodně nebo lokálního zatopení na základě aktuálních údajů o spadlých srážkách a jejich krátkodobé předpovědi. Tento systém je třeba dále vylepšovat, a hlavně ho používat v reálných situacích. Proto je nutné ho více popularizovat, aby byl známější a pomáhal snižovat dopady přívalových povodní v oblastech zranitelných přívalovými povodněmi. Je rovněž možné v některých oblastech ohrožených přívalovými povodněmi instalovat účinné lokální automatické varovné systémy podobně jako je tomu v Olešnici [4).

Velmi důležitou oblastí, kterou bude nutné zlepšit nejen v Německu, ale i u nás, je řízení (velení) při povodních a dalších krizových situacích. Neurčitost a nejednotnost řízení může velmi negativně ovlivnit dopady krizových situací. Výrazněji se to projeví právě u rychlých pohrom, jako jsou přívalové povodně. U nás není možné dostatečně rychle svolat povodňové komise, a proto by celou reakci měl řídit starosta obce nebo v případě kraje hejtman. Do akce se musí zapojit už při šíření výstrah na přívalové povodně (místní rozhlas, sirény, poslové atd.), protože vše se odehrává v časové tísni a často v intervalu výpadku elektrického proudu. V této tísni je nasazen i integrovaný záchranný systém v čele s hasiči. Pochopitelně musí být občané v potenciálně ohrožených oblastech vyškoleni a pokud možno i vycvičeni. Problematika řízení (velení) je velmi důležitá a zasloužila by si rozbor ve zvláštním článku podobně jako protipovodňová opatření dlouhodobého charakteru (přírodě blízká, ale i technologická opatření) nebo větší rozšíření individuálních protipovodňových opatření [5].

Literatura
[1] H. Cloke: Europe ´s catastrophic flooding was forecast well in advance - what went so wrong, Conversation Media Group, 2021
[2] S. Surminski a V. Roezer: Flash floods: a grim reminder that adaptation is as important as reducing emissions, London School of Economics, 23.7.2021
[3] https://hydro.chmi.cz/hpps/main_rain.php?mt=ffg#
[4] Lokální varovný protipovodňový systém v Olešnici v Orlických horách, poster, Český hydrometeorologický ústav, pobočka Hradec Králové, 2009
[5] I. Obrusník: Děláme dost pro snížení dopadů katastrof zejména povodní?, Ekolist, březen 2021

Ivan Obrusník

Autor je předseda Českého národního výboru pro omezování následků katastrof a emeritní ředitel ČHMÚ.

Úder tornáda na jižní Moravě 24.6.2021

Během extrémně silných bouřek udeřilo v části jižní Moravy ve čtvrtek 24.6. tornádo, které způsobilo nejen ztráty na životech, ale i obrovské materiální škody zejména na domech a infrastruktuře. V souvislosti s tímto tornádem se objevily ve sdělovacích prostředcích různého druhu i informace o tom, že tornádo mělo být předpovězeno a také na něj měla být dádna výstraha z Českého hydrometeorologické ústavu. Tyto informace a úvahy se nezajkládají na pravdě a je třeba je uvést na pravou míru. Už samotné silné bouřky se dají obtížně předpovídat zejména z hlediska určení času a přesného místa, kam bouřka udeří.  U tornád, která jsou u nás výjimečným jevem, je předpověď v současné době prakticky nemožná. Uvádíme zde dva články s Lidových novin ze dne 26. června 2021, které celou situaci z odborného i praktického hlediska vysvětlují.

Čekali jsme, že jednou přijde zabiják

(rozhovor  LN s Milanem Šálkem, meteorologem ze společnosti Amper Meteo)

Tornáda v Česku nejsou novinkou, psal o nich už Kosmas, říká v rozhovoru pro LN hlavní meteorolog firmy Amper Meteo Milan Šálek. Více náchylná na tyto jevy je Morava.

LN Co je tornádo a jak vzniká?

Tornádo je extrémní vzdušný vír, který je spojen většinou s velmi silnou bouřkou. Samotná bouřka se otáčí, a když se nevhodně vyladí s okolním prouděním vzduchu, tak vír dosáhne této intenzity tornáda.

LN Jak bylo čtvrteční tornádo na Moravě silné?

Jednoznačně ne méně než F3, dotýká se to intenzity F4. Já se ale spíše kloním k silnějšímu F3, protože F4 už srovnává se zemí celé zděné budovy, ani obvodové zdi nezůstávají stát. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že stupnice intenzity byla původně vymyšlena v USA a tam jsou stavby chatrnější než u nás. Ve střední Evropě stavíme robustnější, bytelnější stavby. Každopádně bylo to pravděpodobně úplně nejsilnější tornádo v České republice z hlediska intenzity, délky a možná i šířky minimálně za poslední desítky let.

LN I z hlediska obětí. Dosavadní tornáda nezabíjela.

Přesně tak, pokud tedy nepůjdeme hluboko do historie, tam záznamy nejsou. Nicméně za zhruba 30 let, co se tomu věnujeme, toto je první tragické tornádo, zabiják.

LN Co všechno dokáže zničit síla F3?

Budovy, ale zůstávají jim obvodové zdi, auta létají vzduchem a podobně. Čili jsou to opravdu životu nebezpečné rozsáhlé škody.

LN Když jste poprvé uviděl záběry z moravských obcí, co vás jako první napadlo?

Napadlo mě, že přišla věc, která jednou musela nastat. Očekával jsem, že to někdy nastane. Analyzovali jsme léta tornádové případy, doposud nejhorší byla za dobu našeho pozorování dvě. První v roce 2001 v Posázaví, kde jsme měli to štěstí, že to nezasáhlo obydlené oblasti. Srovnalo to se zemí pouze les. Tam jsme si říkali, že bylo obrovské štěstí, že to nezasáhlo obydlené oblasti. To se v menší míře stalo v roce 2004 v Litovli, kde tornádo zasáhlo jednu ulici, bylo tedy územně méně rozsáhlé než to čtvrteční. Tušili jsme ale, že to jednou bohužel přijde. Ta náhoda jednou musela přijít. I z historických kronik víme, že se tornáda občas objevovala, například před více než sto lety šlo v jihozápadních Čechách, bylo podobně destruktivní a šlo také dlouhou trasu.

LN A také mělo obdobnou sílu?

Patrně. Z Kosmovy kroniky je známo, že část Vyšehradu zažila v roce 1119 něco podobného. Jednou za dlouhou dobu prostě tento vzácný a bohužel destruktivní jev nastat musí i u nás.

LN Lze očekávat, že k podobným jevům bude v Česku docházet častěji?

To nikdo neví, statistika tornád je buď stagnující, nebo dokonce klesající. Odborníci v USA sice spíše říkají, že je tato statistika neprůkazná, nicméně v USA je trend rozhodně nestoupající. A pokud jde o Evropu, tak tam je tornádo spíš vzácným jevem. Co ale nyní roste, to je jednoznačně informační pokrytí, v dnešní době je to téměř tornádo v přímém přenosu díky sociálním sítím a médiím. Tím vzniká dojem, že tornád přibývá, ale ve skutečnosti je statistika přinejmenším neprůkazná, či spíše klesající. Chtěl bych tedy veřejnost uklidnit. Samozřejmě tornádo může zase přijít, ale je to velmi vzácný jev, který nenastane několikrát za rok. Něco podobného může nastat tak jednou za deset let. A je to vždy náhoda, jestli se to trefí do obydlené oblasti.

LN Dá se tornádo předpovědět?

Nedá. Daly se pro Moravu předpovědět silné bouřky, to jsme věděli. Možná ta předpověď na bouřku nebyla tak zdůrazněna, ale to je takové to "po bitvě je každý generál". Předpovědět ale, že to konkrétně zasáhne tu a tu obec, to nelze. Možná se může vytipovat, kde je jádro silné bouřky a že tam hrozí třeba silné kroupy, ale že to bude lidem odnášet baráky, to není v možnostech naší současné meteorologie.

LN Může s tornádem souviset i to, že byl včera úplněk?

Ne. To je náhoda, je to úplně jiný příběh.

LN A co nahromaděná energie z většího tepla?

Právě naopak. Teplota tam nebyla nijak mimořádná a vzduch velmi vlhký. Tornáda jsou především z bouřek, která mají v sobě hodně energie z vlhkosti. Čili velký obsah vlhkosti, který zvyšuje intenzitu vlastní bouřky, rozhodně ne sucho. Letošní jaro a začátek léta je spíše vlhčí, čili tomu více nahrálo.

LN Ovlivní tornáda následné počasí?

Ono z hlediska celkové atmosféry se jedná spíše o zanedbatelný jev. Už několik dní tady máme silné bouřky a v rámci energetiky bouřky je tornádo detail. Je to destruktivní detail, bohužel.

LN Jak častá jsou tornáda v Evropě?

Jsou to desítky případů za rok. V České republice to jsou jednotky případů za rok v průměru. Ale samozřejmě slabší, než byla tato hrůza.

LN Která část Evropy je náchylnější na tyto jevy?

Obecně se dá říct, že spíše ty teplejší oblasti kolem Středozemí. Ale také je velice významnou oblastí západní Rusko, kde v roce 1984 došlo k naprosto nejsmrtelnějšímu tornádu, které zabilo přes 60 lidí.

LN Tornádo jako zabiják je tedy v Evropě zcela výjimečné.

Přesně tak, víc zabíjí třeba blesky.

LN Souvisí výskyt tornád i se změnou klimatu, která se nyní hodně skloňuje?

Patrně ne, ale není to průkazné. Znovu opakuji, počet tornád neroste, spíše klesá. Roste však jejich informační krytí. Nerad bych, aby se lidé báli, že tady každoročně bude deset takto silných tornád, to prostě nebude.

LN Může se tornádo někdy vrátit do stejné oblasti, na místo činu?

To je extrémně vzácné. Ale stalo se to kdysi v obci Čechy pod Kosířem u Prostějova. Téměř stejné oblasti byly postiženy tornádem ještě dva či tři roky po sobě. Naštěstí to tam ale nebylo nijak dramatické.

LN Přitahuje Morava tyto přírodní jevy více než Čechy? Čím to je?

Tornáda se sice objevila i na západě Čech a v Posázaví, ale obecně tornáda se lépe tvoří v oblastech, které jsou méně orograficky složité, tedy tam, kde se mají vzdušná proudění šanci "lépe" vyladit, kopce jim to proudění trošku rozhazují. Morava i tím, že má kontinentálnější a obecně teplejší klima, je malinko více náchylnější na tyto jevy. Ale to neznamená, že v Čechách by k tomu nemohlo také dojít.

IVETA KŘÍŽOVÁ

Tornádo v Evropě není kuriozita

rozhovor  LN s Martinem Setvákem, meteorologem z ČHMÚ

PRAHA Často se má za to, že tornáda jsou fenomén specifický hlavně pro Spojené státy. Jenže ona čas od času udeří i v Evropě a způsobují tu škody za miliony eur, vážná zranění a někdy i úmrtí. "Nejde o kuriozitu, ale statisticky výjimečně silný případ," říká pro LN meteorolog Martin Setvák.

"V letech 1950 až 2015 si tornáda v Evropě vyžádala 4462 zraněných, 316 mrtvých a škody se odhadují na více než miliardu eur," uvádí výzkumník Bogdan Antonescu z univerzity v Manchesteru v článku pro neziskové médium The Conversation. Podle EU se nad starým kontinentem vytváří každý rok průměrně 300 tornád, mnoho z nich je ale buď slabé intenzity, či se projeví v neobydlených lokacích. V USA lze v průměru pozorovat 1200 tornád ročně.

V Evropě může tornádo vzniknout téměř kdekoliv. "Takovou poměrně výraznou oblastí je Benelux- od severní Francie přes Belgii po Nizozemsko. V jižní Francii v oblasti Pyrenejí vznikají poměrně často a taktéž poměrně silná," uvedl Setvák. Další oblastí je sever Itálie, kde se bouřky opírají do Alpského pohoří, přes které se nedostanou, což může zesílit jejich cirkulaci. "Zrovna tak to ale může být kdekoliv ve střední Evropě. V Polsku bylo v nedávné minulosti mnoho tornád," sdělil.

Jedno z nejničivějších evropských tornád v novodobé historii překvapilo v roce 2015 italské Benátsko, kde zranilo 72 lidí a způsobilo jednu smrt. Vír o síle F4 zasáhl oblast mezi městy Pianiga, Dolo a Mira proslulou svými vilami a kanály. Zhruba 500 budov bylo těžce poškozeno nebo zničeno.

Vír, který zanechal spoušť na jihu Moravy, byl v české kotlině ojedinělý svou intenzitou. Podle Českého hydrometeorologického ústavu škody jím způsobené odpovídají síle F3, zatím ale není vyloučen ani vyšší stupeň. "V našich poměrech bylo jednoznačně zatím nejsilnější, co jsme za posledních 25 let, co se tornáda v ČR více dokumentují, zaznamenali," uvedl pro LN Setvák. "V rámci Evropy se vyskytují tornáda o síle F4 či F5 poměrně vzácně, takže čtvrteční tornádo bude bezpochyby patřit k těm, o kterých se bude mezinárodně dosti debatovat, ačkoliv třeba nepatří k úplně nejsilnějším," sdělil. Poznámku čtěte na straně 8

DOMINIK STEIN

Poučení z krizového vývoje

článek molekulárního biologa V. Hořejšího v LN 10.4.2020 str.11-12.

Velmi výstižně ukazuje problematické kroky se zvládáním covidové pandemie u nás i poučení pro budoucnost!