KRIZOVÉ ŘÍZENÍ A ZÁKONY
* Vláda koná v souladu s krizovou legislativou (I. Obrusník pro LN 30.3.2021)
(úplný text)
Ad LN 26.3.2021 Kolik mrtvých žádá ústava
Velmi mě potěšil článek M. Zvěřiny "Kolik mrtvých žádá ústava", který se zabývá nálezem Ústavního soudu (US) o protiústavnosti vyhlášení stavu nouze vládou ze 14. února a to zejména se zdůrazněním věcné stránky problému. S jeho názory naprosto souhlasím. Domnívám se, že vláda vyhlásila tento stav nouze zcela v souladu s krizovou legislativou. Podle čl. 5 Ústavního zákona 110/1998 sb. ze dne 22. 4. 1998 o bezpečnosti ČR platí:
(1) Vláda může vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
(2) Nouzový stav se může vyhlásit nejdéle na dobu 30 dnů. Uvedená doba se může prodloužit jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny.
V době těsně před ukončením předchozího nouzového stavu 14.2. jednoznačně hrozilo vypuknutí další vlny pandemie spojené s šířením nakažlivějších a nebezpečnějších mutací (zejména tzv. britské mutace) viru. To byla jasně nová a horší situace, která dávala vládě podle výše uvedeného bodu (1) právo vyhlásit zcela nový nouzový stav bez souhlasu sněmovny. Je pravda, že vláda udělala během této nebezpečné a dlouhé pandemie řadu chyb. Ale to neznamená, že také některé věci dělala a dělá správně, což je případ výše uvedeného vyhlášení nouzového stavu. Ten jí umožnil reagovat rychle a s maximálním nasazením všech prostředků.
Problémem je, že po každých volbách se do vlády, parlamentu a dalších institucí dostanou noví lidé, kteří nemají s řešením krizových situací zkušenosti. Když zavzpomínám na katastrofickou povodeň v roce 2002, tak musím znovu velmi ocenit odvahu tehdejšího premiéra Špidly, který se nebál a vlastně historicky poprvé podle tehdy nových krizových zákonů vyhlásil stav nouze, a tím pomohl k úspěšnému vládnutí této povodně.
Při koronavirové pandemii jsme svědky neustálého zpochybňování opatření vlády politiky, zejména opozičními a snahou zatáhnout do tohoto procesu i Ústavní soud. V případě nebezpečných situací je musí vláda jako exekutivní orgán co nejrychleji operativně řešit s pomocí Ústředního krizového štábu (který je zbytečně v pozadí), a musí být v tomto úsilí podporována zákonodárci bez ohledu na stranickou příslušnost. Ústavní soud by se měl právními aspekty řešení stavu nouze zabývat až po skončení pandemie. Je škoda, že si opozice ve snaze ukázat, že vláda čelí pandemii špatně, vzala občany postižené koronavirem a jejich rodiny jako rukojmí bez ohledu na to, že pandemii tohoto rozsahu musíme čelit maximálním úsilím (s nouzovým stavem) bez ohledu na stranickou příslušnost a politické názory.
Ivan Obrusník
předseda Českého národního výboru
pro omezování následků katastrof
* Usnesení vlády České republiky č. 452 o přijetí krizového opatření
* Příliš drahé improvizace (Petr Nováček v LN 28.11.2020)
V tomtp článku v rubrice Lidových novin "Názory" se komentátor ČRo zabývá tím, co je nutno v krizových situací spojených s pandemií zásadně zlepšit , a to především přenos informací shora dolů a naopak. Zejména ke starostům, a dokonce i k hejtmanům se za krize některé pokyny vrcholných institucí státu dostávaly s velkým zpožděním a někdy vůbec! Improvizace, jichž jsou Češi mistry, se pro řešení krizových situací opravdu nehodí. Ztrácí se jimi čas, zbytečné peníze a bohužel i lidské životy.